Nakupuješ dárky k Vánocům? Objednávej do půlnoci 18.12. a dárky přijdou včas.
Přejít k obsahu | Přejít k hlavnímu menu | Přejít k vyhledávání

Navigace:

Izrael a Jordánsko aneb 6 plus 1 den na Blízkém východě. 1/2

Píše Filip, 7. 3. 2018

Tak nějak přemýšlím, jak začít. Ale zkusím to asi takhle.

Bylo září a říkali jsme si, kde se na podzim trochu ohřát a ochutnat další kulturu. Od známých jsme dostali několik tipů právě na Izrael, zemi, která nás už chvíli lákala. Není to sice úplně turisticky vyhledávaná destinace, ale určitě stojí za návštěvu. Ještě ke všemu zavedl Wizzair v nedávné době pravidelnou linku na trase Praha – Eilat (město na úplném jihu země) za takovou cenu, které prostě odolat nešlo. A tak bylo rozhodnuto. V listopadu poletíme na Blízký východ.

Původně jsem měl v plánu psát tohle povídání jako takový stručný návod pro zájemce o tuhle zemi. Nakonec ale budu prostě psát tak, jak jsme zemí projížděli a objevovali její krásy. Tahle cesta si to jednoduše zaslouží! Nějaký tip ale určitě přihodím.

Před odletem jsme si zařídili půjčení auta, bookli ubytování ve většině našich zastávek a mohlo se vyrazit. Tříhodinový let byl zároveň i mým prvním, takže byla trochu nervozita, ale vše proběhlo bez komplikací a já zjistil, že létání mě vlastně docela baví. Po přistání nás na letišti čekala série otázek Izraelských úředníků. Bylo vidět, že si velice pečlivě hlídají, kdo jim vstupuje do země. To, že samotné letiště bývalo dřív vojenským a leží v poušti asi hodinu a půl od Eilatu, jsme zjistili ještě před odletem, takže zbývalo jen nasednout do správného autobusu a nechat se šíleným řidičem odvézt do města, které je známo spíše jako přímořské letovisko. Prvním místem, kde jsme nocovali, byla velmi příjemná potápěčská vila dohledaná přes AirBnb, která nás ráno pohostila zasluněnou terasou s bazénem. Před spaním jsme ještě zlehka stihli projít městem, ale v podstatě toho zde k vidění moc není. Na druhý den jsme si museli vyzvednout objednané vozidlo, koupit zbytečně drahou datovou simku ( i díky tomu, že jsem se nechal napálit) a už nám nic nebránilo vyrazit vstříc novým zážitkům. Jen tak pro info, v Izraeli a vůbec v této oblasti se prostě musí smlouvat a zkoušet. Oni na to jednoduše slyší.

Ještě v Eilatu jsme navštívili delfíní rezervaci. Na první pohled může místo vypadat jako další z těch, které drží zvířata jako atrakci pro lidi. To ale zde rozhodně neplatí. Delfíni mají opravdu spoustu místa, kde se můžou pohybovat, a celý areál včetně zaměstnanců, působí až hippie dojmem. Všude zeleň, volně pobíhající kočky, všudypřítomná pohoda a hlavně opravdový důraz na ochranu delfínů. Vlastně tak trochu oáza. Strávili jsme tady skoro celý den a nelitovali. Izrael nás tak uvítal velmi příjemně. Když se začal blížit večer, čekal nás přesun na blízký hraniční přechod do Jordánska. Tam jsme mířili především proto, abychom navštívili skalní město Petra. A musím říct, že to bylo náročných 24 hodin. Ale stálo to za to!

Izrael a Jordánsko aneb 6 plus 1 den na Blízkém východě. 1/2 Izrael a Jordánsko aneb 6 plus 1 den na Blízkém východě. 1/2 Izrael a Jordánsko aneb 6 plus 1 den na Blízkém východě. 1/2 Izrael a Jordánsko aneb 6 plus 1 den na Blízkém východě. 1/2

Na hranice je to z Eilatu pár minut. Náš kufr na kolech zůstal stát na přilehlém parkovišti, pobalili jsme nejnutnější věci na jeden den a dál se pokračovalo po svých. Na hranicích nás čekala asi hodinová anabáze s řešením opustek Izraele a vpuštění do Jordánska. Na to si připravte nervy. V podstatě jde ale jen o to, že je to zbytečně zdlouhavé. To, že si to nechají moc pěkně zaplatit, je další věc. Ale co. Jsou i horší věci, za které se mi povedlo utratit nechutný peníze.

Po překročení hranic (doslova) jsme museli zařídit přesun do městečka Wadi Musa, nejblíže položeného místa od Petry. Podle toho, co nám řekli, se na hranicích vyskytuje pouze klasická taxi mafie, což jsme si ověřili na vlastní kůži. V oblasti, kde usmlouváte prakticky cokoliv, nehnuli s cenou ani o jeden jordanský cent. Naštěstí se k nám nějakou náhodu už na hranicích přidal sólo cestovatel z USA, a tak jsme mohli cenu sharovat. Chtělo to trochu lhát, ale nakonec to vyšlo. Před námi tak byly skoro dvě hodiny v taxíku. Co se tipu pro tuhle cestu týče, údajně je lepší zajet s mafiány do přilehlého města a odtamtud usmlouvat taxi směrem k Petře.

Hned kousek od hranic se nám stala dost podivná věc. Náš řidič začal telefonovat a arabsky si notnou chvíli povídal s někým jiným. Po chvíli zastavil na odpočívadle a nahnal nás do prakticky neoznačeného vozu stojícího opodál. Divný. Naši trojci to trochu zaskočilo a aspoň teda já jsem si chvilku myslel, že jsme byli prodáni a jedeme někam, kam určitě nechceme. Chvilku na nás byla znát jistá nervozita. Zanedlouho se ale ukázalo, že nový řidič je celkem vtipálek a házel jeden joke za druhým. Pak nám dokonce i vysvětlil, proč nás koupil. Jednoduše to měl po cestě domů. A člověk by se skoro bál, že ho prodali kdovíkomu.

Cesta nám nakonec uběhla poměrně rychle i díky neustále vtípkujícímu řidič a Wadi Musa nás uvítala už jen svítícími hotely. Ve městě jsme se rozešli s našim americkým kolegou a vyrazili na hotel. Tam jsme si opět za nemalou částku doplatili večeři, která teda byla podávána v takové formě, že by se najedla armáda. Typická arabská strava jako raut. Tak jsme se klasicky narvali do zásoby. No co. Jen to pivo chybělo. Islám je islám a tak je zde alkohol striktně tabu. V té chvíli nám došlo, že poslední Plzeň od nás dostal taxikář a na rozdíl od nás si ji asi moc neužije. Škoda. A spát. Budík na 5 ráno a vzhůru do Petry.

Izrael a Jordánsko aneb 6 plus 1 den na Blízkém východě. 1/2 Izrael a Jordánsko aneb 6 plus 1 den na Blízkém východě. 1/2

Východ slunce zde byl jeden z těch, co člověk nezapomene. Další takový nás čekal vlastně hned příští ráno, ale k tomu se dostanu. Procházet absolutně tichým městem prakticky v poušti je poměrně silný zážitek. U brány Petry jsme zaplatili další spoustu peněz za vstup a nechali si orazítkovat víza, abysme platili aspoň o trochu míň. Při zpětném vstupu do Izraele vám to ušetří nějakou korunu. Před námi už se rozprostřela samotná Petra. Říká se, že dva dny zde jsou málo. My měli ani ne jeden. Ve čtyři odpoledne už na nás měl čekat další místní taxikář Ali. Kdyby někdo náhodou plánoval cestu do Jordánska, jeho vizitku mám stále v peněžence.

Musím říct, že něco tak majestátního, jako je Petra, jsem viděl poprvé v životě. Nachozených přes 20 kilometrů, vyfocených nespočet fotek a hlavně spousta vypitého čaje s místními beduíny. Něco, co se prostě nedá zapomenout. Stejně tak jako dvě malé holčičky prosící o peníze na jídlo, které nám však záhy dokázaly, že sice nemají co jist, ale iPhone ovládali líp než Steve Jobs. Zajímavý. Pravdou je, že alespoň dva dny by si tohle místo zasloužilo, ale s naším nasazením jsme v podstatě skoro všechno stihli i za ten jeden. Ten další bychom pak jen hledali menší věci a blíže prozkoumávali celé údolí. Ale nebyl čas. Třeba příště.

Cesta pokračovala dál. Ali čekal, jak bylo dohodnuto a jelo se. Po další dvouhodinové cestě taxíkem jsme viděli pro změnu neskutečný západ slunce nad pouští a horami. Další z věcí, které se nesmazatelně zapíší do paměti. Ali po cestě několikrát zastavil. Vždycky se pochlubil, jakej že má supr náklad, prohodil slovo s pumpařem, policajtem, a nebo třeba prodavačem suvenýrů. Asi zdejší celebrita. Na hranicích jsme opět byli za tmy. A čekaly na nás trochu trable. Došla nám místní hotovost a kartou se jaksi platit nedalo. Takže veškeré eura, dolary a vlastně i šekely padly ve směnárně, aby nás vůbec pustili zpět do Izraele. Pak jsme ještě prošli nutným výslechem a poměrně dlouhým čekáním. To už na nás dolehla únava po celém dni. Když jsme pak dorazili k našemu obýváku na kolech, dost se nám ulevilo, že jsme zpět, vstřebávali jsme, co jsme zažili a chvilku jen tiše seděli na místě. To však ještě nebyl konec dne. Před námi byly asi 3 hodiny v autě směr Mrtvé moře…

Co nás čekalo dál, si nechám do pokračování. Mrtvé moře, Jeruzalém, Tel Aviv a několik zdejších národních parků nám přichystaly další hromadu zážitků, o které se s vámi příště podělím.

A co na sebe nebo s sebou do zdejší oblasti? Vzhledem k tomu v jakém ročním období jsme zde byli, rozdíl teplot mezi Izraelem a Jordánskem byl opravdu znatelný. Po Eilatu jsem pobíhal ve Vanskách, basic kraťasech a triku. Do Petry pak ale přišly na řadu cargo pants, Nike Special Force AF1, důležitá větrovka třeba od našich oblíbenců zNorth Face a pak takové ty doplňky jako třeba camping hat. Ideální je mít také všude batoh s dostatečným množstvím vody. Přeci jen se tu často člověk pohybuje prakticky v poušti.

Izrael a Jordánsko aneb 6 plus 1 den na Blízkém východě. 1/2 Izrael a Jordánsko aneb 6 plus 1 den na Blízkém východě. 1/2 Izrael a Jordánsko aneb 6 plus 1 den na Blízkém východě. 1/2 Izrael a Jordánsko aneb 6 plus 1 den na Blízkém východě. 1/2 Izrael a Jordánsko aneb 6 plus 1 den na Blízkém východě. 1/2 Izrael a Jordánsko aneb 6 plus 1 den na Blízkém východě. 1/2 Izrael a Jordánsko aneb 6 plus 1 den na Blízkém východě. 1/2 Izrael a Jordánsko aneb 6 plus 1 den na Blízkém východě. 1/2 Izrael a Jordánsko aneb 6 plus 1 den na Blízkém východě. 1/2

Přečti si ještě něco!

Ups! Váš prohlížeč už něco pamatuje a doporučujeme ho upgradovat. Naše stránky v něm nemusí fungovat správně ;(