Nakupuješ dárky k Vánocům? Objednávej do půlnoci 18.12. a dárky přijdou včas.
Přejít k obsahu | Přejít k hlavnímu menu | Přejít k vyhledávání

Navigace:

Izrael a Jordánsko aneb 6 plus 1 den na Blízkém východě vol. 2/2

Píše Filip, 26. 3. 2018

My v autě, Jordánsko za zády. Před námi 3 hodiny směrem k mrtvému moři. Slovy řidiče prostě náročné. Na místo našeho ubytování jsme tedy dorazili už za pokročilé tmy. Nicméně nás čekala velmi příjemná obsluha, místní pivo a povalování se v polštářích, kterými byl zasypán celý prostor terasy. Tohle místo tak nejen že působilo hippie dojmem. Tohle místo hippie bylo. Se vším všudy a to včetně spaní ve sdílených stanech. Za sebou jsme měli náročný den. Nabízela se tedy jediná varianta. Pár piv, který teda kopou víc než je zdrávo, a šlo se zase spát. Tentokrát měl budík zvonit asi v 5 ráno. Východ slunce si přeci nenecháme ujít. Nenechali a nelitovali. Ranní káva, houpací síť a východ nad mrtvým mořem s výhledem na Jordánské hory. Snad ještě lepší než ten v Petře. Užili jsme si ho. Moc.

Izrael a Jordánsko aneb 6 plus 1 den na Blízkém východě vol. 2/2 Izrael a Jordánsko aneb 6 plus 1 den na Blízkém východě vol. 2/2

Program byl ale nabitý, takže zase naložit do auta a vzhůru na cestu. Pro snídani jsme se zastavili v místním kibucu. Kibuc je v podstatě jakási samostatná jednotka. Dalo by se říct družstvo. Ale s vlastní školou, zdravotnickým či kulturním centrem, obchodem a tak dál. Zajímavá záležitost, která je typická přímo pro Izrael. Odtamtud jsme pak vyrazili k blízkému národnímu parku Ein Gedi. Dvě od sebe oddělené soutěsky. Hezký výlet zhruba na půl dne. K vodopádům a zpátky. A když se probrodíte k jednomu z nich, dá se tam i příjemně osvěžit. Rozhodně další ze zastávek, která si zaslouží pozornost. Mimo jiné zde taky proběhla trochu stresová situace. Při nástupu na jednu ze soutěsek jsem nechal klíče od auta na stole, kde jsme jedli. Samozřejmě, když jsme se vrátili, nebyly tam, ani nikde mezi našimi věcmi. Naštěstí jsme se jich pak dopátrali v recepci národního parku. Úleva. Štěstí. A to už to vypadalo na pěknej průšvih. Jsem tak trochu tele no. Dalším místem v naší mapě byla pláž mrtvého moře, kterou nám doporučili v ubytování. Tady však přišlo trochu zklamání. Na pláži byly postavené stany, kde žili stálí obyvatelé. Proč ne. Ale odpadky povalující se všude kolem, tomu poměrně dost ubraly. Zvláštní, když zde lidé žijí takovýmhle způsobem života, ale nezajímá je, jak jejich okolí vypadá. Škoda. To, že samotná voda a bláto tady fakt smrdí, je věc další. Ale to už k tomu asi patří. Stejně tak jako miliarda much, které zde solidně otravují život. Jenže když je člověk v Izraeli, do mrtvého moře by prostě vlézt měl. Ale ve vodě to sakra štípe. Ozdravné. Stačilo. Alespoň že místní plážoví osadníci zde měli bazének se sladkou vodou k opláchnutí. Užitečná věc. A pryč odsud. Zase pár hodin v autě. Další zastávka Jeruzalém.

Izrael a Jordánsko aneb 6 plus 1 den na Blízkém východě vol. 2/2 Izrael a Jordánsko aneb 6 plus 1 den na Blízkém východě vol. 2/2 Izrael a Jordánsko aneb 6 plus 1 den na Blízkém východě vol. 2/2 Izrael a Jordánsko aneb 6 plus 1 den na Blízkém východě vol. 2/2 Izrael a Jordánsko aneb 6 plus 1 den na Blízkém východě vol. 2/2

Cesta do města křížení kultur nebyla nic extra. Snad až na to, že se ochladilo asi o 15 stupňů a pršelo tak, že prakticky nebylo vidět z auta. Uvítal nás zde všudypřítomný nepořádek a šílená doprava. V jednom místě jsme míjeli dokonce jakousi demonstraci a to byl docela nečekaný první zážitek. Náš hotel jsme však brzy našli a náležitě si to užívali. Příjemné ubytování prakticky na dohled od starého města, balkon s výhledem na nádherné tržiště a hlavně velká pohodlná postel. Ještě zaparkovat auto. Trochu problém, ale po chvíli, co jsem bloudil v blízkém okolí, se to podařilo. Místní ceny parkovišť ale žádná sláva. Člověk aby skoro vybral banku. A zpátky na hotel. Večeře a do víru. Tržiště, které jsme měli přes ulici, se na noc měnilo v bary. Vtipná věc. Přes den čerstvé ovoce, ryby, pečivo a vůbec skoro všechno. Přes noc djs, kapely, bary, lidi. Místo s atmosférou. Přes ulici od hotelu. Co víc si přát. A ještě jedna věc mě zde zaujala. Rolety na tržišti a vlastně všude po městě byly prakticky všechny posprejované. Nejčastěji náboženskými motivy. Ve slušné kvalitě. Podobně pak vypadal i Tel Aviv, ale to až později. Opět jsme toho ale měli dost. Chvilka v tržišti a zase postel. Další den staré město. Tentokrát jsme si trochu přispali. Už bylo načase. Staré město čekalo. Snídaně na balkoně nad tržištěm a rušnou ulicí, vybrat vhodné oblečení a mohlo se jít. To oblečení je zde celkem důležitá věc. Přeci jen si člověk musí uvědomit, že se nachází v silně náboženské oblasti a tak je přinejmenším slušnost, se obléci tak, aby to nenarušovalo lokální tradice. My jsme tam byli na návštěvě, my se přizpůsobili místní kultuře. Staré město je samozřejmě plné turistů. Přesto ale, jak jím člověk prochází, je opravdu zajímavé sledovat koexistenci tří náboženství, které jinak často vedou po světě boje. Prolínání jednotlivých čtvrtí. Všemožné uličky, kostely, mešity, synagogy. Vše na prostranství o rozloze pouhých několika kilometrů čtverečných. Schováno za několika branami a hradbami. Avšak vévodí zde tři místa. Zeď nářků, Chrámová hora a Bazilika Svatého hrobu. Všechna tato místa patří k nejsvětějším k danému náboženství. Jak říkám. Křižovatka kultur a náboženství. Další jedno z míst, kam by se člověk, který navštíví Izrael, měl podívat. A nemusí být věřící. Ani jeden z nás není. Ale tohle místo má svou atmosféru. Je dobré vidět, že různě smýšlející lidé mohou vedle sebe existovat i bez konfliktů. Další den se blížil ke konci, kilometrů opět přibylo. Za tmy jsme si ještě vyrazili na kopec nad staré město, abychom ho viděli nasvětlené. Bohužel kvůli počasí to nebyla žádná hitparáda. Co se dalo dělat. Tak ještě jednou barové tržiště. Zkusit jiný podnik. Na další den jsme se pak chystali do muzea Holocaustu a na cestu do Tel Avivu. Muzeum Holocaustu. Tohle když člověk vidí, tak mlčí a nic neříká. Není co říct. Silný. Každopádně Mount Herzel, kde se muzeum nachází je celkově velice upravené místo. Je vidět, že Izraelci o svou historii pečují. Včetně toho, že vstup sem je zdarma. Zajímavost, která určitě podpoří návštěvnost a také zájem o toto místo. Ať už kvůli historii nebo celkově jako muzeum. Chvíli potom co jsme odešli nepadlo ani slovo. Za to pár cigaret ano.

Izrael a Jordánsko aneb 6 plus 1 den na Blízkém východě vol. 2/2 Izrael a Jordánsko aneb 6 plus 1 den na Blízkém východě vol. 2/2 Izrael a Jordánsko aneb 6 plus 1 den na Blízkém východě vol. 2/2 Izrael a Jordánsko aneb 6 plus 1 den na Blízkém východě vol. 2/2 Izrael a Jordánsko aneb 6 plus 1 den na Blízkém východě vol. 2/2 Izrael a Jordánsko aneb 6 plus 1 den na Blízkém východě vol. 2/2 Izrael a Jordánsko aneb 6 plus 1 den na Blízkém východě vol. 2/2 Izrael a Jordánsko aneb 6 plus 1 den na Blízkém východě vol. 2/2 Izrael a Jordánsko aneb 6 plus 1 den na Blízkém východě vol. 2/2 Izrael a Jordánsko aneb 6 plus 1 den na Blízkém východě vol. 2/2 Izrael a Jordánsko aneb 6 plus 1 den na Blízkém východě vol. 2/2

Zase na dálnici. Směr Tel Aviv. Hodinka v autě a jsme tam. Najít hostel a konečně nic nedělání, žádný program, náhodné bloudění městem, válení na pláži. Vybraný hostel byl dobrou trefou. Hned jak jsme se ubytovali, zavolal si nás recepční, dal mapu a začal s výkladem. Rozdal nám spoustu tipů na bary, restaurace, čtvrť, která je „hipster“, historickou čtvrť, kam jít a nejít a kde je nejlepší pláž. Ideální. Měli jsme to prakticky bez práce. Tipy jsme využili téměř všechny. A všechny byly fajn. Co bylo v hostelu super, bylo i to, že každý večer se všichni ubytovaní scházeli na střešní terase, popíjeli, pokecávali a pak se společně vyráželo vstříc městu. Tel Aviv je pro svůj život vyhlášený. My jsme tam ale byli v týdnu, takže to nebylo stoprocentní. Přesto jsme po chvíli hledání našli podnik, kde se nám líbilo. Elektronická hudba v kombinaci se zvuky blízkého východu byla dost zajímavým zpestřením. Barmanovi jsme se asi taky líbili. Z toho vyplynulo, že v podstatě za každý drink, co jsme si dali, následoval panák z jeho strany. Dobrá hra, ale nutno říct, že po asi pátém kole už jsme toho měli dost. Cesta zpět do hostelu tak byla hodně klikatá. Tel Aviv nám hned první večer ukázal, co je zač. No a jak už jsem psal výše, když člověk prochází jednou z těch „hip“ čtvrtí, graffiti jsou prakticky všude. Při tom motání se domů, jsme jich viděli fakt mrak. Občas to byly dost zajímavý kousky. Program pro další den byl jasný. Válet se na pláži a nic nedělat. A to jsme taky dodrželi. Místní atmosféra se nám oběma moc zamlouvala. Ranní surfaři, kteří po svojí session skočili do obleků a mazali do kanclu nebo odpolední seance v podobě turnaje v pálce za teploty okolo 25 stupňů a šumění moře nás dostala. Mluvit o západu slunce zde je asi docela zbytečný. Byl skvělej, stejně jako všechny ty východy tady. Navečer ještě obhlídka vyhlášeného tržiště, procházka po staré čtvrti, která je mimochodem taky úžasná a dovolená se nám pomalu chýlila ke konci. Užili jsme posezení na terase a zase spát. Ráno ještě hodina na pláži, pozorování surfařů a do auta. Tentokrát poslední cesta. 350 kilometrů na dálnici. Ale ty výhledy. To si člověk užije i v autě. Cestou do Eilatu, odkud nám letělo letadlo zpět do Prahy, jsme se ještě stihli zastavit v dalším národním parku. Parku Timna. Neskutečně rozlehlý. Bohužel už nám nezbývalo moc času, takže jsme ho jen rychle projeli autem, což je docela zajímavý, že je to vůbec možný. I tak to ale byla pomyslná třešnička na dortu celý cesty. Teď už zbývalo vrátit auto a dopravit se s dalším síleným řidičem autobusu na letiště. Mimochodem řidiči autobusu jsou tady šílení asi všichni. A cesta zpět do Prahy. Za námi 900 kilometrů v autě, skoro 100 v nohách a polovina Izraele. Pro mě osobně, když na to teď vzpomínám, asi nejlepší trip, co jsem zažil. Třeba někoho z vás na tenhle kout světa nalákám. A jestli jo, tak doufám, že si to užijete přinejmenším stejně jako my.

Izrael a Jordánsko aneb 6 plus 1 den na Blízkém východě vol. 2/2 Izrael a Jordánsko aneb 6 plus 1 den na Blízkém východě vol. 2/2 Izrael a Jordánsko aneb 6 plus 1 den na Blízkém východě vol. 2/2 Izrael a Jordánsko aneb 6 plus 1 den na Blízkém východě vol. 2/2 Izrael a Jordánsko aneb 6 plus 1 den na Blízkém východě vol. 2/2 Izrael a Jordánsko aneb 6 plus 1 den na Blízkém východě vol. 2/2 Izrael a Jordánsko aneb 6 plus 1 den na Blízkém východě vol. 2/2 Izrael a Jordánsko aneb 6 plus 1 den na Blízkém východě vol. 2/2

Abych nezapomněl. Lidi v Izraeli. Naprosto v pohodě. Občas vás chce někdo natáhnout, ale to v Praze dělá kde kdo. Takže je potřeba smlouvat. A to je místy i docela zábava. V každé části pak byli lidé trochu jiní. Nejbližší naší nátuře asi v Tel Avivu. Spousta mladých, potetovaných, stylově oblečených a podobně. Jeruzalém pak zase poskytuje pohled na lidi v tradičním oblečení svému náboženství. Ať už jde o islám, judaismus nebo křesťanství. U Mrtvého moře zase hippie people a v Jordánsku baťůžkáři a nomádi. Jedno je ale všechny spojuje. Všichni byli opravdu milí. Do téhle oblasti teda není potřeba přehnaného strachu.

Ještě trochu tip na oblečení. Asi záleží na ročním období. My jsme byli v listopadu. A bylo to všude jinak. V Tel Avivu kraťasy a triko, Jeruzalém kalhoty a bunda. Teď je tam dost podobně, ale v létě jsou teploty trochu jinde. O hodně výš. Pokud budete plánovat pěší turistiku, i ve městech, doporučím určitě pohodlné boty. Dost zásadní věc. A ještě něco. Do míst, kde jsou náboženské stavby určitě dlouhé rukávy a nohavice. Minimálně pro holky. Podle mého názoru je třeba respektovat cizí kulturu a tohle je naprosté minimum. Nicméně tohle všechno se nám ale povedlo sbalit do příručního zavazadla. Bez problémů.


Přečti si ještě něco!

Ups! Váš prohlížeč už něco pamatuje a doporučujeme ho upgradovat. Naše stránky v něm nemusí fungovat správně ;(