Nechceš spoléhat na dopravce? Stav se za námi v prodejnách v Praze, Brně a Ostravě. Prodloužili jsme otevírací dobu.
Přejít k obsahu | Přejít k hlavnímu menu | Přejít k vyhledávání

Navigace:

Jak jsem málem umřel kvůli třem pruhům

Píše Radim, 9. 4. 2018

Na začátku letošního února mě hodní lidé zadidas postavili před celkem jasnou výzvu – 1/2 maraton. Něco, co nosím v hlavě už posledních 5 let, ale nikdy jsem se neodvážil tuhle, pro mě stále ještě bláznivou vzdálenost, zaběhnout. Ale když přišla nabídka zúčastnit se Sportisimo Prague Half Marathon 2018, už nebylo kam uhnout.

Od začátku letošního roku jsem běhal celkem pravidelně, aspoň 2× týdně na páse, který máme v mikro-fitku v budově, kde máme kanceláře. Ale první zděšení přišlo v momentě, kdy jsem si chtěl nastavit kouče v běžecké aplikaci, aby mě na 1/2 maraton připravil a ten mi „odvětil“, že trénink na takový běh musí trvat min. 8 týdnů. A já měl 7 týdnů do závodu.

Přidal jsem na „treninkových jednotkách“ (hahaha) a když jsem poprvé hecnul 14 km na páse a pak o týden později dalších 18 km, začal jsem věřit, že to nějak dam. Cíl byl totiž jednoduchej – doběhnout. Ideálně to i doběhnout za 2 a půl hodiny, abych nebyl jako úplně poslední, že jo.

Jak jsem málem umřel kvůli třem pruhům

Den D. Den předem mi můj neoficiální běžecký trenér @danekbarber řiká, že se úplně stačí dobře vyspat a mám vyhráno. Bailey byla proti a 3× za noc mě vzbudila, že potřebuje na záchod. Nicméně už na startu jsem si začal věřit na maximum. Všichni bláznivý, ve sluchátkách Diplo a Lil Yachty, lidi fanděj. A spousta lidí má na sobě Ultra Boosty, úlet. Dokonce bych řekl, že jsem jenom na startu viděl víc lidí vUltra Boostech, než na všech ročnících Prague Fashion Weeku a Fashion Dealã dohromady.

Takticky se držim pacemakerů s časem 2:10 a úspěšně je předbíhám někdy po pěti kilometrech na trati. Postupně předbíhám víc a víc lidí a držim se v celkem polo-prázdný skupině běžců mezi 2:00 a 2:10. adidasáci jsou samozřejmě daleko přede mnou, takže vlastně za celý závod nepotkávám nikoho, koho bych mohl aspoň pozdravit. Samozřejmě kromě kamarádů u trati, jste nejlepší!

Jak jsem málem umřel kvůli třem pruhům

První krize přichází až po 16 kilometrech. Začínají mi tuhnout nohy, probíháme Holešovicema a tak zvyšuju tempo. Pomáhá to. Druhá krize mě čeká až kilometr před cílem. Ale o to větší. Z asfaltu se dostáváme na finiš na dlažbě a moje kolena to odnášej ze všeho nejvíc. Už mi lásko není 20 let. Dostávám křeče do různých částí těla a to odmítá spolupracovat. Jedu úplně na dojezd a ženou mě dopředu jenom lidi okolo trati a B&B v cíli. Ale ta eurofie na konci za to stála. 1:55:59.

Chytrý kecy na závěr:

Bylo to úžasný. Děkuju Míše a Petrovi z adidas Group za tuhle zkušenost, moc si toho vážím!

Sleduj Queens Running Team na Instagramu. Za měsíc a něco tady bude podobný report od Majky, která má před sebou Vltava Run.

Jak jsem málem umřel kvůli třem pruhům

Přečti si ještě něco!

Ups! Váš prohlížeč už něco pamatuje a doporučujeme ho upgradovat. Naše stránky v něm nemusí fungovat správně ;(