Protože všechny konce jsou spojený s nějakým symbolickým ohlídnutím, mám tu pro tebe na konci roku žebříček toho nejlepšího, co jsme letos nafotili. Vybrat jen pět kousků z těch cca 40 lookbooků bylo hodně těžký – a zároveň dost nostalgický. Musela jsem zatlačit slzu, kolik práce jsme udělali. Kolik modelů jsme oslovili, na jakých místech jsme byli a jak se naši fotografové zdokonalují. Bylo to skvělý a akorát mě to utvrdilo v tom, jak tuhle část práce miluju.
Bylo šílený vedro, měli jsme fotit summer lookbook, ale jak to udělat, aby se modelové neupekli? To je přece jednoduchý. Romana napadlo spojit se s grafikem, který nám tu skvělou letní pohodu k ateliérovým fotkám přičaroval.

Tenisky Nike Air Force 1 na rozpáleným betonu
Tak tady už jsme grafika nepotřebovali, protože jsme si řekli, že to hecneme a budeme fotit venku i ve skoro 40 stupních.

Václav Rouček: To, o čem se mluví, není většinou to, co by se mělo vědět
Tohle bylo to nejmilejší focení, který jsem za celý rok zažila. Spontánní lokace - původně jsme měli fotit v ateliéru - a vyšlo z toho tohle, neuvěřitelný. Takový to ráno, kdy se vzbudíš, koukneš z okna, nadechneš se čerstvýho vzduchu a řekneš si: "Jo, dneska by to šlo..." Kluci byli kouzelný, milý a...a vlastně takový, že už mi na to ani slovní zásoba nestačí.

Nová kolekce The North Face v městský džungli
Haha, tak tady to byl trochu punk. Pohůdka, klídeček, fotíš na střeše parkoviště – a najednou na tebe naběhne securiťák, ať okamžitě vypadneš. No, s narvanejma Ikea taškama plnýma puff jackets TNF se blbě vymlouvá na to, že si děláš jenom novou profilovku na Instagram. Takže se přemlouvalo a vysvětlovalo, že nikdo nepozná, že jsme na (ehm, nejmenovaném) parkovišti.
Takže jsem na žádost security boye šla okamžitě do kanceláře na kobereček. Filipovi a Zbyňkovi jsem ještě stihla zasignalizovat, ať na nic nečekají a okamžitě vyfotí alespoň pár fotek, zatímco budu trčet v kanceláři a poslouchat, že tohle si prostě bez ohlášení dovolit nemůžeme. Nakonec jsem vyhádala lejstro na oprávnění k focení. Kluci mezitím nacvakali jeden outfit, a my tak mohli v klidu pokračovat dál. No, a takhle já to mám vždycky.

To je tak, když si Roman pozve kámošku, necháš je o samotě v ateliéru a oni nakonec vylezou ven a válejí se po zemi mezi kytkama v kanclu, kde ostatní cvakají do klávesnice svoje důležitý emaily. Klukům jsem ten den moc nezáviděla - udržet pozornost při pohledu na slečnu v tak HOT kolaboraci, to si žádá dospělost a chladnou hlavu, hehehehe.

... a třešnička na dortu:
Nechci
být samolíbek, ale na tohle jsem vážně hrdá. Vlastně jsem hrdá
na Dana a jeho slova. Původně jsme měli fotit pouze nohy s
Converskama ... ale nějak se to zvrhlo. Bylo to moc fajn Dana
vytrhnout od počítače a navlíknout do swagu. On mi pak za odměnu
věnoval snad ten nejkrásnější článek, který jsem v poslední
době četla. P.S: Když mám špatnej den, přečtu si ho znova, a
hned je mi líp.
