☃️ Zažij vánoční pohodu v teple zimního streetwearu a navíc, DOPRAVA a VRÁCENÍ až do 15.1. ZDARMA. ZAŽÍT
Přejít k obsahu | Přejít k hlavnímu menu | Přejít k vyhledávání

Přejít k obsahu:

Queens & Answers: Kdo je Týna a co má v Queensu na starost?

Píše Šimon, 14.03.22

V naší nový blogový rubrice, nesoucí název Q&A neboli Queens & Answers, budeme pravidelně zpovídat zaměstnance a zaměstnankyně Queensu. Dozvíš se tak, jak různorodá práce se skrývá za provozem obchodu se streetwearem, ale nahlídneš i do soukromí těch, kteří jej tvoří. Díky tomu se můžeš těšit taky na peprný přiznání a šokující odhalení. Ale co je nejdůležitější – uvidíš, že náš tým je stejně pestrej jako náš sortiment. Do prvního dílu, kterej se nám nakonec krapet natáh, přijala pozvání Týna. A mihne se v něm i fotograf Kuba, přestože toho nikdo nezval. Dozvíš se, čemu se Týna v Queensu věnuje, jak se dá relaxovat v gumákách, jak je to s módou a udržitelností nebo jak si Kuba pošmáknul na míchaných vajíčkách. Dost bylo úvodu, jdeme na to!

Ahoj Týno, na začátek se tě zeptám, co máš v Queensu na starosti, protože si myslím, že se toho sám dozvím skoro stejně jako naši čtenáři. 
Nejvíc se věnuju expanzi na zahraniční trhy. V listopadu jsme spustili Nizozemsko, teď nás čeká Rumunsko, pak Řecko, pak výhledově Bulharsko, nejspíš i Chorvatsko. Tak to je taková největší část mojí práce. Pak mám na starosti všechny procesy, nástroje, systémy, pořádek v projektech marketingovýho týmu. Zkrátka dávám pozor na to, že všechnu práci stíháme a že ji děláme dobře. A řeším performance marketing nebo sledování kampaní a marketingovýho rozpočtu. 

Jaká práce se konkrétně skrývá za expanzí?
Na tom je pro mě asi nejlepší, že to není jen marketing, ale zahrnuje to i práci s nákupem, s financema, s logistikou, plánování a hlídání rozpočtu. Vstup na další trhy plánujeme často ve spolupráci s Footshopem, hodně to řešíme s IT… Takže jo, je to celkem komplexní projekt. Někdy je ta expanze dost časově náročná, ale zas to chodí ve vlnách, protože my tu expanzi vždycky spouštíme k dopředu známýmu datu, takže měsíc dva předtím se tomu věnujeme nejvíc. Pak už to jen ladíme a řešíme marketingový aktivity, takže objem práce postupně trochu klesá. Až do chvíle, kdy přijde další vlna. 

Mají ty jednotlivý trhy nějaký specifika, který ti uvázly v paměti?
To je hrozně vtipný, třeba Rumuni mají jeden řádek v adrese navíc, jmenuje se hrabství, to mi přijde hodně cool. Anebo Nizozemci mají atypickou platební metodu, a když ji nemáš na webu, tak ti to může dost ohrozit byznys, protože 90 % zákazníků je zvyklých tím platit. A teď připravujeme Řecko a zjistila jsem, že tam používá AdBlock procentuálně nejvíc lidí z EU, až 42 %. Takže to je docela fun fact. A pak samozřejmě řešíme třeba i řeckou abecedu. 

Kdybys měla vypíchnout jednu nejzáživnější, ale taky jednu nejotravnější praktickou stránku tvojí role, jaký by to byly?
Určitě mě moc netáhne, když se mi ty věci mění pod rukama, což se děje dost často. Protože já si s oblibou říkám, že mám obsedantní potřebu mít ve věcech pořádek a že potřebuju mít všechno připravený. Jenže on je to takovej živoucí proces, takže se často stává, že padne nějaký rozhodnutí, pak se zničehonic změní a ty musíš překopat plány. Tak to se mi moc nelíbí. No a nejlepší na tom je asi spolupráce s IT, to mě baví. Já mám ráda ajťáky a dobře se mi s nima spolupracuje, oni jsou takový strictly on point, to mi dost vyhovuje. Moc toho nenamluví, ty schůzky jsou krátký, za pět minut máme hotovo, nazdar. Žádnej small talk.

Je nutný říct, že my spolu sdílíme i školu, tak jsem se chtěl zeptat, jestli máš pocit, že to vzdělání v práci nějak využíváš?
Ty jo, to jsou těžký otázky. Záleží, kterou školu myslíš, protože jsme spolu chodili na marketing a pak i na mediální studia. Jsem součástí marketingovýho oddělení, ale jestli každej den uplatňuju ty teoretický přístupy, to si nejsem jistá. A co se těch médií týče, tak na to úplně v praxi nenarážím, spíš si nad tím tak filozofuju, protože mě naučili dost kriticky přemýšlet. Ale samotná ta mediální teorie k té práci není moc potřeba. 

Když jsi mluvila o té své organizovanosti, možná time managementu, zkrátka takové té obsesi stran rozložení úkolů – máš to podobně v osobním životě?
(smích)
 Asi jo, není to tak striktní, ale nejsem úplně životní pankáč. Mám ráda, když vím, co dělám, kam směřuju, když tuším, jak nakládám se životem, ale že bych potřebovala mít veškerej volnej čas naplánovej na čtrnáct dní dopředu, tak to ne. Zvládám si zabalit batůžek a odjet někam bez plánu. 

To sis s tím směřováním trochu naběhla. Nejspíš tušíš, jaká bude moje další otázka. 
Kam směřuju? Jako pracovně? To je jak u pohovoru. Já jsem celkem v pohodě s tím, kde teď jsem, a zároveň jsem přesvědčená o tom, že jsem člověk, co dlouho nevydrží stát na jednom místě. V osobním životě směřuju k tomu mít ve svým domově uklizeno, zrekonstruováno, mít zahradu v pintlichu, uvařeno, do toho bejt strašně pracovně úspěšná, chci sportovat, cvičit, vzdělávat se… To bych všechno chtěla dělat (smích).  

Já jenom pro čtenáře doplním, že máme i méně ambiciózní kolegyně a kolegy, aby se náhodou nelekli. 
To je samozřejmě s velkou nadsázkou, ale já si nějak nedělám úplně velký životní plány. Nemám naplánovaný, co chci dělat za pět let nebo na jakou pozici se chci posunout.

Když už jsme u té pracovní geneze, jak bys popsala tu svou v Queensu?
Od tý doby, co jsem přišla do Queensu, je to asi rok a půl. Nastoupila jsem jako projektovej manažer. Prostě člověk, co má nastavit procesy a principy fungování v marketingovým týmu, protože to v tý době byl takovej neřízenej chaos. Ono to teda fungovalo, ale spíš díky osobnímu nasazení jednotlivých lidí. Pak jsem dostala na starost tu expanzi a stal se ze mě takovej procesní lídr. Já nevím, aby to náhodou neznělo moc nabubřele. Prostě z toho dělání pořádku se stalo takový počáteční plánování, aby v tom ten pořádek byl už od začátku. Plus jsem hlavní zodpovědná osoba za sledování performance v marketingovým týmu, mám částečně na starost přípravu marketingovýho rozpočtu, hlídání rozpočtu na jednotlivých kanálech, spolurozhodování o tom, co poběží a kolik do čeho investujem. 

Fotograf Kuba: Já si nejsem jistej, jestli byl dobrej nápad, aby byla Kristý první. Teď si bude spousta lidí připadat méněcenně. Já jenom dělám fotky a zařizuju focení. 

Mně to taky zní hrozně náročně – spousta odpovědnosti, povinnost striktně dodržovat termíny, což tobě vlastně nejspíš lahodí…
You wish (smích).

Na druhou stranu – jak odpočíváš?
Já většinou končím s prací ve 4 a pak už nepracuju. Někdy teda i chvíli večer, ale to jen když toho přes den moc neudělám. Mám možná trochu workoholický sklony, ale ne že bych neměla žádnej volnej čas. Hodně čtu. Každej den. Knížky, časopisy, magazíny, zpravodajství, …

Blog!
Cože? Koho? Jo, blog! Náš blog, ten taky čtu. Jinak žádný blogy nečtu. A cvičím jógu, tak jednou týdně. 

Zastavme se na chvíli u toho čtení. Měla bys pro naše čtenáře nějaký doporučení?
Já mám na svým instagramu highlights stories věnovaných literatuře a tam velmi pokorně recenzuju knížky. Teda recenzuju, no spíš jim dávám takový osobní hodnocení. A teď z poslední doby – a to se podle mě docela hodí ke Queensu – je tahleta knížka s názvem Nespoutaná od Glennon Doyle, která je vtipná, trochu bizár, prostě fakt dobrá. Je to osobní příběh vdaný spisovatelky, která má tři děti, je křesťanka, psala knížky o tom, jak správná křesťanka musí milovat svýho manžela a ctít ho, odpustit mu nevěru… A pak se zamilovala do ženský a manžela opustila. Je to takovej příběh o tom, jak člověk nemusí patřit do žádných škatulek a může se v klidu vykašlat na celou společnost a na všechny patriarchální struktury. 

Takže podle toho, jak barvitě a nadšeně to popisuješ, tak by se možná třeba dalo říct, že je to kvalitativně srovnatelný třeba právě s tím naším blogem. 
No rozhodně! Je to taky LGBTQ friendly. A v neposlední řadě čtu hodně literaturu faktu, třeba Uspořádání světa od Henryho Kissingera, super je třeba taky knížka V zajetí geografie, která vysvětluje, proč jsou mocenský síly na světě uspořádaný právě takhle. No a nejlepší knížka na světě je třetí díl Harryho Pottera, to ví každej. 

A když na tebe naopak nějaká mocenská síla dolehne, třeba ta pracovní, tak jakej si pak dopřáváš pasivní odpočinek?
Jezdím na koni a chodit stájema v teplákách a gumákách je taková hodně mindfulness aktivita. Chodím hodně na procházky, i docela sama, Ráda zajdu do kavárny, jen tak, třeba číst, koukat do zdi. A můj blbej návyk je čumět do instagramu. Můj screen time je třeba hodina a čtvrt denně, to není tak hrozný, jenže z toho je hodina instagram, což mě úplně irituje. Vlastně tím trávím čas dost zbytečně. Když se cítím nesvá, prostě čumím do instagramu. 

A máš tam nějakou konkrétní libůstku?
Asi ne, mám to dost profiltrovaný, třeba každý dva měsíce si pročistím profily, co sleduju, a mám tam spíš známý a nějaký menší influencery než velký jména. Na tom si moc nefrčím. Co třeba těžce nezvládám, je bulvár nebo českej šoubyznys. To fakt neumím. Jestli je něco moje guilty pleasure, tak že si tak jednou za čtrnáct dní doma pustíme Výměnu manželek.

To ani častějc nedávaj, ne?
Asi jednou týdně. To už je takový to, když přijdeš domů úplně zpráskanej. Ale na to nejsem moc pyšná. A ještě poslouchám podcasty, audioknihy, koukám na Drive to Survive nebo na formule. To byste do mě asi netipli, ale seriál Drive to Survive jsem viděla už asi čtyřikrát. 

A ten podnítil tvůj zájem, nebo ho jen přiživil?
No podnítil ho můj táta, když jsem byla dítě, a ten seriál to velmi přiživil. Předtím jsem to aktivně nesledovala, jen jsem tušila, o co jde. A s tímhle seriálem u nás doma nastala změna a jsou z nás úplně fanatičtí formuloví fanoušci. 

Já bych v souvislosti s tím odpočinkem rád nakousnul ještě cestování, protože vím, že si na to docela potrpíš. Rád bych se zeptal na tvoje oblíbený destinace a na to, jak se to vůbec dá skloubit s tvojí prací. 
Blbě. To tam klidně napiš. Já jsem člověk, kterej má rád takový to pomalý cestování, ideálně na dlouhou dobu, a preferuju jednou za rok tak třítýdenní dovolenou. Což se dělá dost blbě, když máš celkově pět týdnů dovolený. Takže z toho důvodu a kvůli covidu už jsem dva roky na takhle dlouhou dobu nikde nebyla. Dařilo se mi to paradoxně víc, když jsem ještě studovala, protože jsem k tomu měla zkrácenější úvazky, který byly flexibilnější. Teď je to těžší, ale jde to. 

A co nějakej průzkum nových trhů na vlastní pěst?
To bych mohla, že bych jela třeba do Rumunska. To mě zatím nenapadlo. Teď v těch posledních letech jsem cestovala hodně po Evropě, takže asi nic překvapivýho. Ale předtím jsem byla třeba na Srí Lance nebo v Kataru. Zrovna Katar mě hodně překvapil. Na to, co je to za zemi, tak Dauhá bylo fakt zajímavý město. Pak jsem ještě byla na Maledivách na pankáče s batůžkem. To bylo docela zajímavý, protože tam se úplně nepočítá s tím, že by se někdo nechtěl týden válet v resortu, a vlastně tam jinak není moc co dělat. A super byl taky sever Thajska, kde je to takový míň dotčený turismem. A ještě Madeira se mi hrozně líbila, tam jsme byli loni v létě a je to tam příjemně zelený. 

Když jsi zmínila tak široký spektrum aktivit – máš vůbec čas řešit módu? Snažíš se, aby tvůj šatník odpovídal potřebám všech těch zájmů?
To je hodně dobrá otázka. Protože já víc než módu řeším ve svým osobním životě spíš minimalismus a nějakou udržitelnost toho oděvního byznysu. Takže víc než na aktuální trendy koukám spíš na trendy v týhle oblasti – jaký vznikaj nový udržitelný značky, co je za nový materiály, jaký jsou inovace a tak. A pro to se umím snadno nadchnout, a když pak objevím nějakou značku, která je prokazatelně sustainable, tak jsem schopná u ní utratit docela dost peněz, protože mi ta myšlenka přijde hrozně cool a mám pak pocit, že to všechno hrozně nutně potřebuju. 

Jak se to skloubí s tím minimalismem?
No blbě (smích). Ale nejsem moc impulzivní člověk, takže si vždycky vyhodnocuju, jestli tu věc opravdu chci. A taky se řídím takovým tím principem cost per use, takže si to vždycky v hlavě propočítám. Ale rozhodně teda nemám doma capsule wardrobe, mám těch věcí výrazně víc. 

Tady musím poznamenat, že Týna se ve výčtu svých rolí v Queensu o jednu ochudila – snaží se nás všechny edukovat právě stran udržitelnosti. Nedávno na to měla prezentaci a tam třeba zaznělo, že průměrná parka je v Americe oblečena sedmkrát, než putuje do koše. Což pro mě byl naprostej šok. Tím bych se chtěl dostat k tomu, jak se snaha o udržitelnost dá skloubit s prací v byznysu, kterej má ještě pořád z většiny svýho objemu neudržitelnou povahu?
Nejsem si jistá, jestli tohle nebudeme muset vystřihnout. Blbě. Každej druhej den si kladu otázku, jestli to, že pracuju v oblasti módy, není ode mě dost pokrytecký a jestli nekážu vodu a nepiju víno. Ale na druhou stranu ty věci, co v Queensu zařazujem do nabídky, jsou z kvalitních materiálů, takže pokud o ně člověk dobře pečuje, což je fakt důležitý, a chová se k nim pěkně, tak vydrží hodně dlouho a není jich potřeba moc. Takže v tomhle to splňuje takovou tu podmínku dobrý ceny v přepočtu na jedno nošení. Tím to člověka ponouká spíš ke koupi kvalitnějších věcí, zato v menším počtu. A v tom je podle mě skrytá velká část tý cesty k udržitelnosti. Taky ne všechno, co nosím já, je udržitelný, ale můžu to planetě trochu vrátit tím, že to budu nosit dlouho. 

Třeba pohled, kterej jako první napadne mě, je ten, že i když na rozdíl od velký části světa módy zastáváš hodnotu udržitelnosti, pořád je lepší do toho světa vstoupit a pokusit se to trochu změnit než jen lamentovat. Aby se těm – nejen tvým – hodnotám trochu přiblížil.
Děkuju. Ano, o to se taky snažím. Ale je otázka, jestli my ze svý pozice něco změníme. Nakupujem hotový zboží od značek a úplně to s tím nepohnem. Naše síla je spíš v tom výběru značek nebo konkrétních kolekcí. 

A nějaký edukace, třeba skrze blog!
Mě třeba těší, že máme každej rok víc a víc značek, který se snaží v týhle oblasti o nějaký změny. Moji favoriti jsou PatagoniaEcoalf a VEJA. Tenisky VEJA do každé rodiny. Patery. 

Když má nějaká osm členů, tak bych klidně volil osmery.
Jo! Jsou super!

Tenhle výčet se vztahoval jen k té udržitelnosti, nebo jsou to tvoje nejoblíbenější značky obecně? Nebo je to jedno a to samý?
Je to jedno a to samý. Ještě mám ráda Martensky, i když mi ubližujou tím, jak těžce se rozchází. Pak mám ráda Columbii a The North Face. A to je všechno, to jsou mí oblíbenci. 

Kvůli produktům samotným a jejich aktivnímu zaměření, nebo kvůli hodnotám těch značek?
Asi kvůli tý filozofii, kvůli tomu, jak na mě ta značka působí. U těch ekologických je to dost jasný. Pak třeba u té Columbie si zas člověk kupuje nějakej funkční kousek, kterej nevolí podle takových těch povrchnějších kritérií. A z těch neudržitelných mám ráda Tommy Hilfiger a Tommy Jeans, což je na poli streetwearu něco zase trochu jinýho. 

Vnímáš to jako ryzí streetwear?
Ne, já si myslím, že není úplně jasný, co vlastně streetwear je. A když jsem nastoupila do Queensu, tak jsem si nebyla jistá, jestli tam vůbec patřím. Já jsem se nikdy nepovažovala za nějakýho streetwearovýho člověka. V létě dost často nosím šaty. Jinak chodím v džínách, triku, svetru nebo mikině a vždycky jsem preferovala spíš takovej elegantnější městskej styl. A můj počet tenisek v botníku není nějak závratně velkej, takže jsem si říkala, že budu působit jako nějakej unicorn, že sem prostě nepatřím. Ale postupem času mi došlo, že streetwear jsou i podpatky, prostě úplně všechno. 

Dochází mi témata, tak rozhovor na chvíli prokládám otázkama k humusu, kterej si Týna zrovna dopřává. 

Co humus?
Je květákovej nebo fazolovej, není z cizrny. Je skvělej.

V naději získání chvíle času na promyšlení další otázky se otáčím k fotografovi.

Co vajíčka, Kubo? Byly posypaný čedarem?
Jo, byly skvělý. Velmi dobrý. Hele Kristý, když odbočím, věříš akciím?

Následuje nepublikovatelná část o tom, jak se nám po patnácti letech ozývají spolužáci ze základky s nabídkou finančního poradenství. Pak Týna navazuje.

Hele ale to tam taky můžem zahrnout. Na to, jak jsem v práci tabulkovej člověk, kterej sleduje finanční dopad určitých věcí, a myslím, že docela rozumím našemu byznysu a metrikám, tak v osobním životě peníze nejsou úplně moje téma. Nějaký investování a nevím co. Ekonomický témata jdou úplně mimo mě. Já jsem spíš takovej filozof, mě baví řešit spíš smysl naší existence a kde začíná a končí lidská svoboda. Řešit, kam dám svý peníze, prostě moc nechci. Ale asi to není úplně výhodný. 

Takže když posloucháš ty podcasty, tak seš odkázaná na ty zbylý dvě procenta, v nichž nevystupuje Radovan Vávra. 
Přesně, Radovana Vávru úplně nevyhledávám. Ale mám manžela – jsem vdaná žena – a můj manžel má vystudovanou ekonomku a je tím trošku střelenej, takže spolíhám na to, že tyhle věci za mě vyřeší. Respektive že mi poradí, co mám dělat. A musím říct, že se tupě řídím jeho radama a moc je kriticky nenahlížím. On akciím docela věří, ale vím já?

Už se blížíme k závěru – jak vlastně vypadá tvůj běžnej den, když jsi pořád v zápřahu práce nebo všech těch koníčků?
Jak bych chtěla, aby vypadal, nebo jak reálně vypadá? Když jdu do kanclu, tak típnu budík jen dvakrát, a když jsem doma, tak třeba desetkrát. Já jsem sova a mám hroznej problém vstávat. Takže se probudím tak o dvacet minut později, než bych chtěla. Ale už si tak půl roku říkám, že ráno nebudu ty budíky odkládat, že se pak radši budu patnáct minut věnovat čtení. Ale to fakt nedokážu. Takže místo toho potom úprkem beru sprchu, piju kafe a snídám za pochodu. Když je hezký počasí, tak jedu do práce na skútru, jinak MHDéčkem. To je pak hned hodinka času na čtení. Pak pracuju, v poledne jdu na oběd buď s váma, nebo se najím s manželem. A když jsem doma, tak odpoledne po obědě nezačínám hned pracovat, ale jdu na procházku nebo si čtu. Ještě třeba takových dvacet minut po obědě nepracuju, ale věnuju ten čas sobě. V kanceláři se zase zakecáme u oběda. A pak pracuju a končím okolo čtvrtý, nejpozději okolo pátý. To se potom jdu projít nebo cvičím nebo si pustím nějakej film. Snažím se chodit i do kina a do divadel. A tak v půl jedný jdu většinou spát, předtím si obvykle hodinu čtu.

A nejsou v průběhu toho dne ty čtecí pauzy moc krátký na to, aby ses začetla?
To máš pravdu, jsou. Mně trvá dlouho, než se na to začnu soustředit, takže to není úplně efektivní. Navíc jsem takovej ten člověk, co fakt potřebuje ticho, nezvládám televizi nebo hudbu v pozadí, takže to je takový náročný. 

Myslím, že čtenářům se po tomhle aktivním intelektuálním výčtu budeš jevit až příliš dokonalá, tak to trochu srovnej nějakou svou oblíbenou gastroprasárnou. 
Největší prasárna v mým životě je to, že moc nejím. Já řeším jídlo až ve chvíli, kdy začnu mít opravdu hlad, a nejsem moc schopná to plánovat dopředu. Takže místo toho, že bych jedla prasárny, se spíš stane, že se třeba nenaobědvám. Protože si prostě vzpomenu v půl druhý, že bych měla něco sníst, jenže ve dvě mám další schůzku, takže jen rychle otevřu lednici, zjistím, že tam nic není, a než vím, co se sebou, tak je pět a už pomalu začínám večeřet. Ale dost si ujíždím na neapolský pizze, úplně skvělou mají v Praze na Braníku. 

Mraženou by tě člověk neuctil?
V pohodě (smích). Celkově moc neprasím, že bych jedla nějakej junk food, ale mám ráda italskou kuchyni obecně. To je asi docela klišé, ale fakt si potrpím na lasagních, na dobrý pizze nebo těstovinách. Všechno bych vymáchala v parmazánu, to by mi šlo. 

Na závěr mi řekni, kam by se Queens měl posunout nebo v čem by se měl změnit, kdyby to bylo jen na tobě.
Chtěla bych, aby byl na víc trzích, na čemž pracujem, protože si myslím, že nám to dává dobrou perspektivu a globálnější náhled na celej byznys. Chtěla bych mít v portfoliu víc udržitelných značek a kolekcí a menších brandů od různých tvůrců. Asi dávat víc šancí mladým začínajícím umělcům, ať už jsou to švadleny, návrháři nebo hudebníci. A pak bych taky byla ráda, kdybychom dokázali to téma udržitelnosti víc integrovat, aby to v kontextu streetwearu dávalo smysl. Zkrátka nějak edukovat, aby bylo vidět, že míň je někdy víc a že příběhy značek a materiály, se kterýma pracujou, jsou důležitý. A bylo by super, kdybychom dokázali ještě líp vyprávět jejich příběhy. Třeba story okolo značky VEJA je fantastická!

Tak to je další námět na náš blog, děkuju! 

Modelka: Týna
Foto: JAKO

Queens & Answers: Kdo je Týna a co má v Queensu na starost?

Přečti si ještě něco!

Ups! Vypadá to, že tvůj prohlížeč je velmi starý. Doporučujeme ho upgradovat. Naše stránky v něm nemusí fungovat správně ;(