Skicrossař Tomáš Kraus v nejlepší zimní bundě na světě

Každej rok touhle dobou začíná hon na tu nejlepší zimní bundu. Rtuť na teploměru nezadržitelně padá a s ní klesaj i nároky na to, jak by měla vypadat – hlavně, ať ji seženu rychle a je v ní teplo. Letos si ale můžeš dát nohy nahoru, protože tenhle věčnej problém jsme vyřešili za tebe. Objevili jsme totiž dokonalou parku z dílny norský značky Helly Hansen, která skvěle poslouží nejen tuhle zimu (a ještě spoustu dalších zim), ale vynosíš ji i na jaře, v létě a na podzim. No fakt, neděláme si srandu, je to 365 – in – 1.

Můžeš si ji vzít prakticky kamkoliv a dělat v ní úplně cokoliv. Má tolik technologických vychytávek, že zvládne trek na Everest, ale bez problémů ji užiješ i ve městě. Skládá se ze tří samostatnejch vrstev, který můžeš oblíknout všechny najednou, až udeří ty nejkrutější mrazy, nebo kombinovat podle toho, jaký roční období zrovna panuje ve tvý zeměpisný šířce.

Hned jak jsme tenhle unikátní kousek viděli, bylo nám jasný, že ho musíme nafotit na někom speciálním. A nemuseli jsme ani chodit moc daleko. Českým ambasadorem značky Helly Hansen je totiž Tomáš Kraus, legenda světovýho skicrossu. Tomáš toho za svoji kariéru stihnul opravdu hodně: vyhrál úplně první Světový pohár ve skicrossu a stal se taky prvním Mistrem světa v historii tohohle sportu. Tituly dokonce několikrát obhájil a v roce 2006 zvítězil i ve Světovým poháru freestyle lyžařů… jakože wow, před takovým výkonem fakt smekáme!

Bunda padla Tomášovi jako ulitá. A určitě by mu v ní bylo skvěle, kdyby ten den zrovna nepanovalo třicet ve stínu a on nemusel mít kvůli fotkám oblečený všechny vrstvy najednou. Zvládl to ale jako pravej profík. Před focením jsme Tomáše ještě na chvilku ukradli a trochu si ho proklepli. Jestli tě zajímá, jak to s tím skicrossem všechno bylo a čemu se teď věnuje, rozhodně čti dál.

Jak ses vlastně k lyžování dostal? Přivedl tě k němu někdo?
Lyžoval jsem úplně od mala. Můj táta byl nadšenej lyžař, ve třech letech mi dal na chalupě na nohy lyže a od tý doby na nich stojím. Kdykoliv jsme měli volno, vyráželi jsme na hory. Na víkendy i dovolenou jsme vždycky jezdili na lyže.

Pamatuješ si na svoje začátky? Byl jsi talent?
Přirozenej talent tam určitě byl, ale pak se to vždycky v jednu chvíli zastaví a ty musíš prostě dřít.

Jaký jsou tvoje největší úspěchy? Z čeho jsi měl ve svý kariéře největší radost?
Nejvíc mě asi těšila ta doba, po kterou jsem dokázal vyhrávat na světový úrovni. Protože jednotlivý výsledky jsou relativní, někdy se to povede – jako třeba moje první Mistrovství světa, to byl úžasnej a intenzivní zážitek, a někdy to prostě nedopadne. Ale že jsem vyhrával tak dlouho, to mi přijde úplně nejcennější.

Co zranění? V tomhle typu sportu se to asi nevyhne nikomu.
Skicross není úplně bezpečná disciplína, protože je ve hře spousta faktorů. Samotná trať je hodně náročná a jsou tam s tebou i další jezdci, co můžou tvoji dráhu křižovat. Nedá se říct, že by tu bylo o tolik víc zranění než v jiných podobných sportech, ale když už se to stane, tak jsou určitě mnohem vážnější. Já sám jsem jich pár měl. Už to budou čtyři roky, co jsem skončil profesionální kariéru, a ještě pořád se potýkám se zlomeným krčkem na pravý noze.

A čemu se věnuješ teď? Zalyžuješ si ještě?
Jasně, baví mě sjezdovky, ale hlavně chození na skialpech do kopce a freeridy. Člověk stráví tři hodiny výšlapem, hezky se u toho uklidní a zažije ty hory, a pak si sjede krásnej prašan. Rozhodně doporučuju, v reálu je to naprosto úžasný. Momentálně mě zaměstnává víc věcí. S kamarádem jsme založili firmu Snow Nomads, abychom se do těch hor dostali co nejvíc. Provozujeme adventure turistiku jako třeba heliskiing na Islandu nebo za polárním kruhem na Lofotech. A zastupujeme taky český sportovce, teď třeba Evu Samkovou, naposled jsme spolu natáčeli dokument pro Českou televizi. Takže jsem zůstal u sportu a lyží, jenom už netrávím na svahu tolik času jako dřív.

A obligátní otázka na konec – řešíš oblečení? Co rád nosíš? A máš nějaký oblíbený tenisky?
Pořád mě to táhne ke sportovnímu oblečení. I když máme nějaký jednání, snažím se přijít oblečenej co nejvíc sportovně. Někdy to tak úplně nejde, ale oblek si beru jen výjimečně. Většinou jsou to džíny a triko nebo ležérní košile a tenisky. Mám několik párů, který se dají vzít skoro ke všemu a ve kterých je mi dobře. Po jednom pádu mám o tři centimetry kratší nohu, a když mám špatný boty, tak to začnu cítit od kyčle až po chodidlo.

📷 @asiat_r