Od prvního momentu, kdy sleduju projekt VR/Nobody, jsem se nemohl zbavit dojmu, že pro část posluchačů tohoto hudebního projektu to vždycky byl projekt NobodyListena a toho zpěváka. Ale on ten zpěvák má jméno, jmenuje se Vašek Rouček a v těchto dnech z tohoto stínu, ve kterém vlastně nikdy nebyl, pomyslně vystupuje, protože se vrací tam, kde před 13 lety začal – sám u sebe. A všem jeho dalším krokům, které se točí především okolo EP Víra, se věnuje následující rozhovor.

Ještě předtím, než se budeme bavit o tvém nadcházejícím EP
Víra, o kterém dnes primárně bude řeč, mě zajímá jiná věc –
chodíš normálně do práce, klasických 9 – 17, S/O manGoweb, hraješ
aktivně hokej, S/O Superboys Prague – kdy vlastně stíháš psát texty,
skládat hudbu a nahrávat?
Jednoduchá věc, snažím se organizovat si život tak, aby se všechny
činnosti prolínaly a mohly být ve vzájemný symbióze. Jeden příklad za
všechny: v rámci manGowebu jsem pro vás navrhoval newslettery a o focení
fotek k tomuhle rozhovoru se stará můj kolega designer a kamarád Spoony, se kterým v manGowebu
designujeme weby a aplikace. Jo a teď jsme spolu natočili vizuál k jednomu
tracku. Prostě propojovat is the key!

Když přejdu rovnou k tomu nahrávání, jak moc velkou komplikací
pro tebe bylo a ještě pořád je, že nemáte s Kubou vlastní nahrávací
studio? Na Bubenské 1 už nejste cca rok, že?
Jo jo, je to rok. RIP! Pro mě to komplikace nebyla. Já jsem to bral jako
uzavření jedný kapitoly, která skončila přesně v moment, kdy měla. Na
nahrávání EPčka jsem si koupil domů vybavení na domácí nahrávání
(mikrofon, repráky, zvukovku) a věděl jsem, že tyhle 3 věci jsou jediný,
co potřebuju. Podle mě k doručení dobrý hudby není potřeba nejlepší
studio na světě, a navíc jsem to chtěl udělat fakt osobní. Jen já a
mikrofon.
Sólové tvorbě ses věnoval už před projektem VR/Nobody –
pustil jsi někdy něco veřejně ven?
Dělám hudbu a texty už asi od 13 let, nejdřív samozřejmě rap, pak
postupně i zpívaný věci, takže mám hodiny svojí tvorby v šuplíku, ale
jen něco šlo na bandzone.cz. Víceméně jsem čekal, až se najdu – nebo
až se s někým najdu? Což se na bandzone stalo s Kubou. Do tý doby jsem
experimentoval se vším možným a byl jsem happy, i když jsem to poslouchal
jen já.

Přejděme k hlavnímu tématu – EPčku s názvem Víra – jak
už název napovídá, zůstáváš u českého jazyka jako u desky Proud. Je
to definitivní? Je ti čeština pro zpěv příjemnější než angličtina? Je
to i ukončení nějakých ambicí na expanzi tvojí hudby do
zahraničí?
Nic není definitivní. Nic není ukončením žádných ambicí. Všechno, co
dělám, vzniká postupně naprosto organicky podle toho, v jaký životní
fázi se nacházím. Ambice prorazit do zahraničí je o dost komplexnější
věc než jenom rozhodnutí, že budeš zpívat anglicky. Já jsem anglicky
zpíval, protože mě to bavilo, ale pak mi přišlo, že to stagnuje, tak jsem
hledal další challenge a rozhodl jsem se začít “učit” psát a zpívat
česky. Teď je to čeština, protože to dost navazuje na období Proudu
a po něm. Ale jednou chci určitě ještě udělat nějaký věci
v angličtině.
Co si obecně myslíš o české hudební tvorbě s anglickými
texty? Je to podle tebe spíš o egu – dokázat si, že to člověk zvládne
i v jiném jazyce? Nebo je za tím fakt promyšlený tah dostat muziku i mimo
ČR?
Obecně si myslím, že je ok být Čech a dělat věci anglicky. A když to
děláš na světový úrovni, je tam možnost to breaknout. To je ale jenom asi
50 % úspěchu. Zbytek je neustálá vytrvalá práce, pak marketing, bez
kterýho se neudržíš v povědomí, a nejmíň 4 fakt dobrý písničky,
takzvaný hity, abys mohl tourovat minimálně po Evropě. A pokud chceš fakt
dostat svojí hudbu mimo ČR, musíš podle mě být mimo ČR hlavně ty. Je to
ale složitější debata.

A ještě jednou o egu – tentokrát z jiného úhlu. Když ses
pustil do sóla, bylo i v tomhle nějaký ego, dokázat si, že to zvládneš
bez Kuby a že se ukážeš i sám jako interpret?
Hmm, rád bych řekl, že ego v tom není, je to spíš osobnost, ale asi jsem
si chtěl udělat věc, která bude 100 % moje a osobní. Dokázat to
dotáhnout sám. Odjakživa jsem si dělal všechno sám. S Kubou tu
spolupráci miluju a vznikaj neskutečný momenty, ale v tomhle jsem se chtěl
trochu vrátit ke svým kořenům.
Stejně jako u VR/Nobody mě na první pohled zaujala hra
s písmeny a výslovností. Vašek Rouček, VR, Víra, VR brýle. Ve které
části celé tvorby tohle přichází? Začínáš s touhle hrou písmen, a
pak se teprve pouštíš do hudby, nebo je to úplně celé naopak?
To bylo tak, že ještě předtím, než jsem začal tohle EP pojímat jako
celek, mě začala fascinovat otázka víry. Já nejsem věřící, pokud se
bavíme o náboženství, ale jsem hodně duchovní. Čím víc jsem si slovo
víra opakoval, tím víc mi začalo splývat s VR, což je zkratka virtuální
reality a zároveň moje iniciály. Zapadalo to do sebe a hledal jsem, jak to
celé přetvořit v jeden umělecký projekt. Nazvat EP Víra jsem se rozhodl
potom, co jsem vymyslel cover, kde je Ježíš s VR headsetem na očích.

O tom coveru bych toho chtěl vědět víc, protože ho držíš
i na fotkách, které jsme k tomuhle rozhovoru dělali se Spoonym.
Cover jsem chtěl původně fotit s modelem, kterýho jsem našel ještě před
delší dobou a uložil jsem si jeho fotku do záložek na Instagramu. Když
jsem se na něj ale dostal, jeho agentura si řekla za den focení peníze,
který jsem si nemohl dovolit. Tak mě napadlo, že bych mohl nechat svou
představu namalovat. Myšlenka olejomalby, co vypadá jako ze 17. století,
ale s tím rozdílem, že na něm bude mít Ježíš VRko, mě uchvacovala.
Můj přítel a btw spoluzakladatel hokejovýho týmu Superboys Robert Sovík mi
řekl, že jeho přítelkyně Daphna skvěle maluje a že
by něco takovýho zvládla. Oslovil jsem ji a po pár skicách začala moji
představu zhmotňovat ve formátu 60×60 cm. Potom jsem Jesusovi ještě nechal
dodělat face tattoo nápis „Víra“, což je další symbol dnešní
zvrácený doby. Odvedla fakt nádhernou práci a hlavně to do sebe zapadlo
ještě o něco víc, když to dělal někdo tak blízký. Thanks Darya!
PS: Funny story: když byla v létě bouřka a obraz schnul v malířčině ateliéru, kde bylo otevřené okno, všechno v tý místnosti zmoklo, ale tomu obrazu se nic nestalo. Věřte-nevěřte.

Tvůj instagram je teď plný různých hesel a vět. Co post, to
nějaká část sdělení. Bude se i takhle tvářit to samotné EP? Bude
v každé skladbě nějaký kus skládačky, který bude na konci celého
příběhu dávat smysl?
Aby bylo jasný, to EP jsem vytvořil po rozchodu, v létě 2017. Je o tom,
čím si člověk prochází, když se začne rozpadat představa o něčem,
čemu do tý doby věřil (i o sobě samém). V období Proudu jsem ztratil
kus sebe a věděl jsem, že to bude bolet, než se zase najdu. Ten vztah to
nevydržel a já se dostal na svoje dosavadní duševní a morální dno.
A i přesto, že si moc nepamatuju, jak a kdy ty texty a hudby vznikaly,
našel jsem v tom potom posloupnost. Po tom, co jsem tohle EP dosložil, začal
můj život dávat absolutně smysl a nabral skvělej směr, za kterej jsem
strašně vděčnej. Ten směr se jmenuje Svoboda. Ty posty na Instagramu lidem
vůbec nemůžou dávat smysl. Jsou to úryvky textů. Těším se, až to lidi
uslyší a na ty úryvky se budou třeba zpětně koukat a budou jim konečně
rozumět.
Pamatuju si, jak jednou Kato říkal, že aby mohl udělat novou
desku, tak musí nejdřív něco zažít, aby o tom mohl rapovat. To je teda
vlastně taky tvůj případ, že?
Z části ano, ale taky hodně absorbuju okolní světy a příběhy, takže
nevidím jako nutnost to prožít na vlastní kůži. A upřímně, tohle
období už znovu zažít nechci.
No a teď k tý hudbě samotný – co možná spoustu lidí
překvapí, tak celé EP si produkuješ sám, je to tak?
Jak jsem zmínil, dělám to už od 13, což je docela dlouho, jen jsem se do
povědomí dostal spíš jako zpěvák. Vlastně mě to baví, že to moc lidí
neví, protože rád překvapuju. To, o čem se mluví, není většinou to, co
by se mělo vědět.
Dokážu si představit, že určitě u nějaký malý části
celýho procesu je i Kuba. Nebo že mu minimálně ty nový písničky
pouštíš. Má tendenci ti do tý hudby kecat? Nebo má nějaký nápady, jak
něco třeba udělat jinak, pozměnit, vylepšit?
Kuba mě moc podporuje a ty písničky se mu líbí, ale do procesu mi
nezasahoval.
Krátce se ještě vrátím k tomu Instagramu – všechno se to
točí okolo modré barvy. Připomíná mi to práci studia Najbrt a vizuálu
Kantýny od Ambiente, inspiroval ses u tam u oběda?
No, minulý léto jsem tam strávil hodně času, to je pravda. Ale Kantýna na
to vliv nemá. Modrá v tom má význam něčeho čistýho a vznešenýho. Pro
mě to je barva naděje, rád jí teď nosím a používám 💙
Tenhle rozhovor by asi nebyl kompletní, kdybych se tě nezeptal na
klip. Těch jste totiž s VR/Nobody zvládli docela dost, můj oblíbený je
hlavně Výsluní.
Chystáš nějaké videoklipy ke EP Víra?
Já nerad říkám videoklipy, protože si pod tím lidi představí produkci,
kamery, světla a hořící auta. Chci k tomu vydat určitě vizuály. Jeden,
co jsme natočili se Spoonym mám hotový a vyjde ještě před vydáním
EPčka. Natočený je ještě jeden divnovizuál s Pavlem Brůčkem (Režisér
Výsluní) a v hlavě mám pár dalších, tak snad to vyjde. Můj sen je
udělat na všechny tracky obrazový doprovod, ale je to náročný produkčně
a časově.
A teď taková ta klasika – kdy Víra vychází? V jakém
formátu? Kdy a kde bude release party?
Vychází už ve čtvrtek 29. 11. na online platformách a bude k tomu limitovaná sběratelská edice CDček, mikin a
plakátů. Release party jsem zatím nestihl vymyslet, ale sledujte můj
Instagram, tam bude všechno. </3

Outfit #1
kšiltovka: VR/Nobody
Nespavost cap
mikina: Puma x
Ader Error
tenisky: Puma
x Ader Error RS-0
Outfit #2
kulich: Levi's x
Justin Timberlake beanie
tričko: Daily
Paper Duk tee
Stylovala Daniela
Bacíková.
Fotil Spoony.