Václav Rouček: To, o čem se mluví, není většinou to, co by se mělo vědět.

Od prvního momentu, kdy sleduju projekt VR/Nobody, jsem se nemohl zbavit dojmu, že pro část posluchačů tohoto hudebního projektu to vždycky byl projekt NobodyListena a toho zpěváka. Ale on ten zpěvák má jméno, jmenuje se Vašek Rouček a v těchto dnech z tohoto stínu, ve kterém vlastně nikdy nebyl, pomyslně vystupuje, protože se vrací tam, kde před 13 lety začal – sám u sebe. A všem jeho dalším krokům, které se točí především okolo EP Víra, se věnuje následující rozhovor.

Ještě předtím, než se budeme bavit o tvém nadcházejícím EP Víra, o kterém dnes primárně bude řeč, mě zajímá jiná věc – chodíš normálně do práce, klasických 9 – 17, S/O manGoweb, hraješ aktivně hokej, S/O Superboys Prague – kdy vlastně stíháš psát texty, skládat hudbu a nahrávat?
Jednoduchá věc, snažím se organizovat si život tak, aby se všechny činnosti prolínaly a mohly být ve vzájemný symbióze. Jeden příklad za všechny: v rámci manGowebu jsem pro vás navrhoval newslettery a o focení fotek k tomuhle rozhovoru se stará můj kolega designer a kamarád Spoony, se kterým v manGowebu designujeme weby a aplikace. Jo a teď jsme spolu natočili vizuál k jednomu tracku. Prostě propojovat is the key!

Když přejdu rovnou k tomu nahrávání, jak moc velkou komplikací pro tebe bylo a ještě pořád je, že nemáte s Kubou vlastní nahrávací studio? Na Bubenské 1 už nejste cca rok, že?
Jo jo, je to rok. RIP! Pro mě to komplikace nebyla. Já jsem to bral jako uzavření jedný kapitoly, která skončila přesně v moment, kdy měla. Na nahrávání EPčka jsem si koupil domů vybavení na domácí nahrávání (mikrofon, repráky, zvukovku) a věděl jsem, že tyhle 3 věci jsou jediný, co potřebuju. Podle mě k doručení dobrý hudby není potřeba nejlepší studio na světě, a navíc jsem to chtěl udělat fakt osobní. Jen já a mikrofon.

Sólové tvorbě ses věnoval už před projektem VR/Nobody – pustil jsi někdy něco veřejně ven?
Dělám hudbu a texty už asi od 13 let, nejdřív samozřejmě rap, pak postupně i zpívaný věci, takže mám hodiny svojí tvorby v šuplíku, ale jen něco šlo na bandzone.cz. Víceméně jsem čekal, až se najdu – nebo až se s někým najdu? Což se na bandzone stalo s Kubou. Do tý doby jsem experimentoval se vším možným a byl jsem happy, i když jsem to poslouchal jen já.

Přejděme k hlavnímu tématu – EPčku s názvem Víra – jak už název napovídá, zůstáváš u českého jazyka jako u desky Proud. Je to definitivní? Je ti čeština pro zpěv příjemnější než angličtina? Je to i ukončení nějakých ambicí na expanzi tvojí hudby do zahraničí?
Nic není definitivní. Nic není ukončením žádných ambicí. Všechno, co dělám, vzniká postupně naprosto organicky podle toho, v jaký životní fázi se nacházím. Ambice prorazit do zahraničí je o dost komplexnější věc než jenom rozhodnutí, že budeš zpívat anglicky. Já jsem anglicky zpíval, protože mě to bavilo, ale pak mi přišlo, že to stagnuje, tak jsem hledal další challenge a rozhodl jsem se začít “učit” psát a zpívat česky. Teď je to čeština, protože to dost navazuje na období Proudu a po něm. Ale jednou chci určitě ještě udělat nějaký věci v angličtině.

Co si obecně myslíš o české hudební tvorbě s anglickými texty? Je to podle tebe spíš o egu – dokázat si, že to člověk zvládne i v jiném jazyce? Nebo je za tím fakt promyšlený tah dostat muziku i mimo ČR?
Obecně si myslím, že je ok být Čech a dělat věci anglicky. A když to děláš na světový úrovni, je tam možnost to breaknout. To je ale jenom asi 50 % úspěchu. Zbytek je neustálá vytrvalá práce, pak marketing, bez kterýho se neudržíš v povědomí, a nejmíň 4 fakt dobrý písničky, takzvaný hity, abys mohl tourovat minimálně po Evropě. A pokud chceš fakt dostat svojí hudbu mimo ČR, musíš podle mě být mimo ČR hlavně ty. Je to ale složitější debata.

A ještě jednou o egu – tentokrát z jiného úhlu. Když ses pustil do sóla, bylo i v tomhle nějaký ego, dokázat si, že to zvládneš bez Kuby a že se ukážeš i sám jako interpret?
Hmm, rád bych řekl, že ego v tom není, je to spíš osobnost, ale asi jsem si chtěl udělat věc, která bude 100 % moje a osobní. Dokázat to dotáhnout sám. Odjakživa jsem si dělal všechno sám. S Kubou tu spolupráci miluju a vznikaj neskutečný momenty, ale v tomhle jsem se chtěl trochu vrátit ke svým kořenům.

Stejně jako u VR/Nobody mě na první pohled zaujala hra s písmeny a výslovností. Vašek Rouček, VR, Víra, VR brýle. Ve které části celé tvorby tohle přichází? Začínáš s touhle hrou písmen, a pak se teprve pouštíš do hudby, nebo je to úplně celé naopak?
To bylo tak, že ještě předtím, než jsem začal tohle EP pojímat jako celek, mě začala fascinovat otázka víry. Já nejsem věřící, pokud se bavíme o náboženství, ale jsem hodně duchovní. Čím víc jsem si slovo víra opakoval, tím víc mi začalo splývat s VR, což je zkratka virtuální reality a zároveň moje iniciály. Zapadalo to do sebe a hledal jsem, jak to celé přetvořit v jeden umělecký projekt. Nazvat EP Víra jsem se rozhodl potom, co jsem vymyslel cover, kde je Ježíš s VR headsetem na očích.

O tom coveru bych toho chtěl vědět víc, protože ho držíš i na fotkách, které jsme k tomuhle rozhovoru dělali se Spoonym.
Cover jsem chtěl původně fotit s modelem, kterýho jsem našel ještě před delší dobou a uložil jsem si jeho fotku do záložek na Instagramu. Když jsem se na něj ale dostal, jeho agentura si řekla za den focení peníze, který jsem si nemohl dovolit. Tak mě napadlo, že bych mohl nechat svou představu namalovat. Myšlenka olejomalby, co vypadá jako ze 17. století, ale s tím rozdílem, že na něm bude mít Ježíš VRko, mě uchvacovala. Můj přítel a btw spoluzakladatel hokejovýho týmu Superboys Robert Sovík mi řekl, že jeho přítelkyně Daphna skvěle maluje a že by něco takovýho zvládla. Oslovil jsem ji a po pár skicách začala moji představu zhmotňovat ve formátu 60×60 cm. Potom jsem Jesusovi ještě nechal dodělat face tattoo nápis „Víra“, což je další symbol dnešní zvrácený doby. Odvedla fakt nádhernou práci a hlavně to do sebe zapadlo ještě o něco víc, když to dělal někdo tak blízký. Thanks Darya!

PS: Funny story: když byla v létě bouřka a obraz schnul v malířčině ateliéru, kde bylo otevřené okno, všechno v tý místnosti zmoklo, ale tomu obrazu se nic nestalo. Věřte-nevěřte.

Tvůj instagram je teď plný různých hesel a vět. Co post, to nějaká část sdělení. Bude se i takhle tvářit to samotné EP? Bude v každé skladbě nějaký kus skládačky, který bude na konci celého příběhu dávat smysl?
Aby bylo jasný, to EP jsem vytvořil po rozchodu, v létě 2017. Je o tom, čím si člověk prochází, když se začne rozpadat představa o něčem, čemu do tý doby věřil (i o sobě samém). V období Proudu jsem ztratil kus sebe a věděl jsem, že to bude bolet, než se zase najdu. Ten vztah to nevydržel a já se dostal na svoje dosavadní duševní a morální dno. A i přesto, že si moc nepamatuju, jak a kdy ty texty a hudby vznikaly, našel jsem v tom potom posloupnost. Po tom, co jsem tohle EP dosložil, začal můj život dávat absolutně smysl a nabral skvělej směr, za kterej jsem strašně vděčnej. Ten směr se jmenuje Svoboda. Ty posty na Instagramu lidem vůbec nemůžou dávat smysl. Jsou to úryvky textů. Těším se, až to lidi uslyší a na ty úryvky se budou třeba zpětně koukat a budou jim konečně rozumět.

Pamatuju si, jak jednou Kato říkal, že aby mohl udělat novou desku, tak musí nejdřív něco zažít, aby o tom mohl rapovat. To je teda vlastně taky tvůj případ, že?
Z části ano, ale taky hodně absorbuju okolní světy a příběhy, takže nevidím jako nutnost to prožít na vlastní kůži. A upřímně, tohle období už znovu zažít nechci.

No a teď k tý hudbě samotný – co možná spoustu lidí překvapí, tak celé EP si produkuješ sám, je to tak?
Jak jsem zmínil, dělám to už od 13, což je docela dlouho, jen jsem se do povědomí dostal spíš jako zpěvák. Vlastně mě to baví, že to moc lidí neví, protože rád překvapuju. To, o čem se mluví, není většinou to, co by se mělo vědět.

Dokážu si představit, že určitě u nějaký malý části celýho procesu je i Kuba. Nebo že mu minimálně ty nový písničky pouštíš. Má tendenci ti do tý hudby kecat? Nebo má nějaký nápady, jak něco třeba udělat jinak, pozměnit, vylepšit?
Kuba mě moc podporuje a ty písničky se mu líbí, ale do procesu mi nezasahoval.

Krátce se ještě vrátím k tomu Instagramu – všechno se to točí okolo modré barvy. Připomíná mi to práci studia Najbrt a vizuálu Kantýny od Ambiente, inspiroval ses u tam u oběda?
No, minulý léto jsem tam strávil hodně času, to je pravda. Ale Kantýna na to vliv nemá. Modrá v tom má význam něčeho čistýho a vznešenýho. Pro mě to je barva naděje, rád jí teď nosím a používám 💙

Tenhle rozhovor by asi nebyl kompletní, kdybych se tě nezeptal na klip. Těch jste totiž s VR/Nobody zvládli docela dost, můj oblíbený je hlavně Výsluní. Chystáš nějaké videoklipy ke EP Víra?
Já nerad říkám videoklipy, protože si pod tím lidi představí produkci, kamery, světla a hořící auta. Chci k tomu vydat určitě vizuály. Jeden, co jsme natočili se Spoonym mám hotový a vyjde ještě před vydáním EPčka. Natočený je ještě jeden divnovizuál s Pavlem Brůčkem (Režisér Výsluní) a v hlavě mám pár dalších, tak snad to vyjde. Můj sen je udělat na všechny tracky obrazový doprovod, ale je to náročný produkčně a časově.

A teď taková ta klasika – kdy Víra vychází? V jakém formátu? Kdy a kde bude release party?
Vychází už ve čtvrtek 29. 11. na online platformách a bude k tomu limitovaná sběratelská edice CDček, mikin a plakátů. Release party jsem zatím nestihl vymyslet, ale sledujte můj Instagram, tam bude všechno. </3

Outfit #1
kšiltovka: VR/Nobody Nespavost cap
mikina: Puma x Ader Error
tenisky: Puma x Ader Error RS-0

Outfit #2
kulich: Levi's x Justin Timberlake beanie
tričko: Daily Paper Duk tee

Stylovala Daniela Bacíková.
Fotil Spoony.